Pavle, kde se vzala tato obrovská vášeň a okouzlení kouzly a kartami?

Už jako malý kluk jsem chodil do rakovnického divadelního dramatického kroužku, od táty jsem tenkrát dostal sadu Malý kouzelník, která mě nadchla. Zároveň jsem od dětství rád sbíral staré věci, od cirka osmi let třeba mince. Pak na nějakou dobu nastalo ticho, svět kouzel se odmlčel a až díky svému kolegovi jsem se v dospělosti ke kouzlům zase vrátil. Nejdřív, po revoluci, to jsem začal kouzlit na ulici, a později i naplno profesionálně. Moje dětská vášeň pro historii mě ale neopustila ani v této době, a tak jsem u kouzel začal sbírat i staré rekvizity a jako skládačku jsem dílek za dílkem kompletoval celou kouzelnickou historii zaměřenou na naší českou kotlinu. Díky těmto sbírkám mě oslovili i z divadelního oddělení Národního muzea, a tak jsem ze svých sbírek postavil kouzelnickou expozici pro jeho pobočku v Prachaticích, kde tenkrát vznikalo muzeum české loutky a cirkusu. Od té doby spolupracují s muzei napříč Českou republikou a na požádání stavím výstavy na karetní a jim podobná témata.

Co bylo první? Kouzelnická sbírka nebo ta karetní?

Od svého kolegy jsem obdržel jedny moc zajímavé ručně malované karty, to byl asi začátek karetní sbírky. Vzpomínám si dokonce, že jsem poprvé kdysi dávno podobnou nabídku sbírat karty, když už sbírám rekvizity, rezolutně odmítl. No a netrvalo dlouho a ejhle...???? Každopádně kouzelnická sbírka tu karetní předběhla. Svou karetní sbírku ale rozhodně nepovažuji za největší co do počtu kusů a velmi kvalitní co do vzácností tisků. Zdaleka totiž nesbíráme vše, proto na kusy není tak obsáhlá, mým hlavním oborem jsou karty vykládací. Starý tarot celosvětově do půlky 20. století, český tarot pak kompletně. Dále jsou to karty ručně malované, vedle toho roztomilá sbírka nestandardních dětských karet a mou skutečnu láskou jsou staré tisky 16. až 18. století. Mimo karet jsou to pak obrazy a grafika s karetní tematikou a karetní lisy všeho druhu.

Která sada karet byla ta první, kterou jsi získal, zahřála tě u srdce a naskočila ti husí kůže?

Jak jsem už řekl, první byla sbírka kouzelnická, následovala ji i ta karetní. Pokud si dobře vybavuju, první karty byly ručně malované mariášové karty, ty mou karetní sbírku započaly. Dostal jsem je tehdy od kolegy kouzelníka Josefa Kaisera. No a pokud jde o zatajený dech, tak ten mi přivodily karty z roku 1612. Pocházejí z Česko-saského pomezí. Jednalo se o hornické karty a je více méně zázrak, že se z tohoto období a prostředí vůbec pro sběratelství zachovaly. Mám ve své sbírce samozřejmě i starší karty, jedná se ale pouze o otisky desek bez kolorace, kdežto tyto jsou kompletně dokončené a dochovaly se v perfektním stavu, a to jen díky tomu, že v sadě je jich jen 32 místo 40. Protože 8 karet chybělo, nedalo se s nimi hrát, a tak ležely ladem a dnes jsou proto v luxusní kondici.

Po které sadě karet toužíš, a ještě se ti ji nepodařilo sehnat?

Karty, po kterých toužím, jsou původní otisky karet Josefa Váchala, ty vyšly celkem 2x vždy po 50kusech. Měl jsem to štěstí, že jsem toto dílo měl v ruce, ale paní majitelka se s nimi bohužel nechce rozloučit. To je asi poslední známá věc, která mi ve sbírce schází. Pozdější třetí a čtvrté vydání těchto karet vlastním, ale to první A2 vydání vyrobené přímo panem Váchalem nic nenahradí.

Vím, že se ti podařilo sehnat sbírku uznávaného sběratele z Vídně. Řekneš mi ten příběh?

Velkým štěstím bylo přímé spřátelení se s Frau Reisinger. Ta mi kdysi řekla, že ví ve Vídni o sbírce vykládacích kat o velikosti cirka 1200 balíčků. No, moc jsem tomu tenkrát nevěřil, ale po asi dvou letech jsem se dostal do bytu celosvětově uznávaného sběratele vykládacích karet pana Wernera Seyffertitz. A to mi skutečně spadla brada. V místnosti byla docela pěkná halda alb, tak jsem zběžně nahlédl a okamžitě jsem věděl za na jeho sbírku, kterou mám před očima, nemám. Byly tam karty od 18. století do cca 50. let 20. století. Inu, štěstí mi ale přálo a po prodeji nějakého pozemku, jsem mohl zajet znovu do Vídně odkoupit část sbírky. Podobně jsem Vídeň navštívil už několikrát, a ještě tam budu muset pro zbytek. Částky jsou bohužel ale dost vysoké, tak musím postupně. Tolik i neznámých českých tisků pohromadě jsem ale nikdy neviděl. To se mi srdce vždycky rozbuší... A evidentně nejsem sám, nyní se celá sbírka zpracovává pro budoucí knihu o vývoji vykládacích karet na našem uzemí. Z toho mám taky radost.

Seznámil jsem se s tebou díky Igorovi Pavlovičovi z firmy Hrací karty 1884. Řekni mi, kdo vlastně karty v českých zemích začal vyrábět jako úplně první?

Karty se na našem území, jako i ve zbytku Evropy, tisknou už od konce 15. století a mistrů kartiru od té doby přibývá díky oblíbenosti hry v karty. To ale není nic moc zajímavého. Co naopak je, že jako u všeho, co je oblíbené, se i v tomto případě objevila státní daň, tzv. daň z karetní hry. Aby bylo jasné, že byla daň zaplacena, na jednu kartu z balíčku se vždy umístilo daňové razítko. Danění karet zavedla v Rakousko-Uhersku, tudíž i na našem území, již Marie Terezie roku 1762 císařským patentem. Daň z karet časem ovšem nestačila, a tak se zavedla i daň ze hry, třeba v kostky, šipky, kulečník a podobně. Tato daň se platila přímo v hostinci, kde se daná hra hrála.

Vykládáš si karty, když si jejich velký fanoušek a máš je v srdci? Co jsi v nich přečetl o svém osudu?

Co se výkladu týče, karty vykládám nerad a i přesto, že mám okolo sebe velké množství kartářek, tak si karty vykládat nenechávám. Člověk by měl žít svůj život naplněný, ale tak, aby se za sebe nemusel stydět. A co na člověka čeká, to přijde a my bychom to měli umět přijímat. Někdy je koneckonců lepší nevědět, co nás čeká...

V tvé sbírce jsme našli i tisky karet vyrobených v Litomyšli, to mě potěšilo. Jak jsi je objevil?

To byla opět jedna velká náhoda, jako celý má sbírka. Jeden člověk kdysi v Praze nabízel nějaké věci po svém otci, kde se tyto karty našly. Byly z roku 1840. Další jsem našel u světového obchodníka s kartami, firmy Kartoramy. Další jsem našel ve Vídni a poslední v pražském antikvariátě. Psát tu ale o tiskařích z Litomyšle, to je jako nosit dříví do lesa.

A protože Pavel by si karty vyložit nenechal, požádali jsme jednu jeho jménem my. Jak to dopadlo?

Jako člověk se Sluncem ve znamení Štíra máš ve svém životě k dispozici hned dvě ochranitelské planety – Pluto a Mars. Ty ti daly dar síly a vytrvalosti. Jsi člověk s pronikavým vhledem, který je originální, má rád tajemství a také s nimi umí mistrně pracovat. Zároveň dokáže odkrývat i různé hluboko skryté pravdy. V životě sis mohl zvolit dvě cesty. Mezi cestou osobní síly, jež nesnese kompromisy, anebo destruktivní manipulací. Vybral sis to první. Za svými sny jdeš jasně a bezezbytku. I kdybys chtěl, nemůžeš žít v přeludu, protože tvým darem je umění odhalovat často i nepříjemnou pravdu, a to i tehdy, když bys radši sám věřil nějakému omylu. Nikdy nezapomeneš na křivdu a lež. Rád porušuješ zažitá tabu a děláš věci po svém. Merkur ti dal do vínku zájem o cestování, publikování, vzdělání i filozofii a Neptun o vše neobvyklé. Pluto v 7. domě poněkud komplikuje vztahy. Pro některé lidi můžeš být téměř vyděděncem a pro jiné inspirací. Záleží na tom, jak je kdo daleko. Ty však nepotřebuješ dělat věci pro vnější uznání, ale spíše pro vnitřní přesvědčení. Radši budeš sám, než by ses podřizoval stereotypům.

Na fotce – Igor Pavlovič – majitel firmy Hrací karty 1884, Pavel Langer – sběratel a znalec karet, Jan Gloser – vedoucí obchodního oddělení tiskárny H.R.G. a tvůrce idey Karetní škatulky